Září 2009

Už..

12. září 2009 v 21:58 | zelená |  sedmnáctiletá zelená..
Už sem to pochopila..
Už se nebudu snažit to zachraňovat..
Už je jiná
Už já sem jiná..
Už se to změnilo..
Už tam nic neni..
Už ani nechci aby tam něco bylo..
Už nemám sílu..



Tak moc sem se snažila..Tolik článků jsem sem o ní napsala..Tak moc jsem věřila, že je to jen blbý období a my se budem dál bavit jako dřív..Jako dřív..

Tak moc jsem jí věřila, řikala že jenom s ní to jsem já..Tak moc tolerovala všechny její nálady a chyby, tak moc jí zbožňovala, že přehlíží ty moje..Tak moc jsem si s ní rozuměla..Tak moc mě to s ní bavilo..Tak moc..Tak neskutečně moc jsme si byli podobný..Tolik věcí jsme obě zbožňovaly..Tolik společně nenáviděly..Tak moc sme věřili že budem kamarádky na furt..

Tyjo..Já prostě už..Nevim vůbec proč tenhle článek píšu, teď jsem od ní přijela..A..Viděly jsme se po třech měsících..A je to..Já nemám slov..Sedim tu, piju meduňkovej čaj, poslouchám Hemp Gru a brečim jak malá holka...Jestli sme si za 8 hodin co sme byly venku řekly deset vět, tak to je moc..Přitáhla sebou snad deset kamarádek, aby náhodou nevznikla ta trapná chvilka ticha, který se vždycky tak bála, a přitom sme jí nikdy nezažily..Byla to nejlepší kamarádka..Měla to ještě pár let bejt nejlepší kamarádka...

Tak moc mě dneska zklamala..Když si vzpomenu, co všechno sem pro to, abych to naše kamarádství zachránila a udržela..tak bych blila..když si uvědomim že jí je to už ukradený, jestli se budem bavit nebo ne..Dřív jsme se objímali při vítání..Už od prvního dne kdy sme se viděly jsme se pokaždý objali..Tak ale upřímě objali..Né to objetí "čau kámo" ale to upřímný, že sme rády že se vidíme a tak..A dneska když sem k ní roztáhla ruce tak ucukla..Proč?..Když jsme se loučily a jedna z nás jela busem domů, tak ta druhá na ní mávala..Dneska když viděla že už mi přijíždí bus, řekla ahoj a šla..Kdysi měla plyšáka co sem jí dala na posteli u polštáře..Dneska jsem ho u ní v pokoji neviděla..Nad postelí měla dva papíry, kde byly datumy, kdy jsme se viděly a stručnej popis co sme ten en dělaly..Chtěly sme dosáhnout čísla 292...Za dva roky co se známe to dneska bylo snad po 75. mám pocit..Ale o to nejde..Jde o to, že ty papíry už tam nejsou..Kdysi měla mojí fotku připíchlou na nástěnce kde měla fotky všech který zbožňovala nade vše..Dneska už tam moje fotka neni..Já vim že to sou maličkosti..Ale sou to gesta..A prostě..Mě to mrzí..Mrzí mě všechno co se mezi náma stalo. Mrzí mě že sem dovolila aby to zašlo takle daleko, aby jsme už pro sebe neznamenaly víc, než bejvalou dobrou kamarádku..Mrzí mě že sem v tšch dobách kdy to mezi náma bylo perfektní a já milovala dny s ní, že sem s ní nebyla víc, že sem s ní nebyla nonstop, že sem si to neužívala..

Teď bych dala nevim co, za to abych zažila blbou hodinu s ní venku a aby to bylo tak neskutečně fajn jako tenkrát..Teď..to zažívám s jinou holkou..Přišla z ničeho nic, připomíná mi to uplně začátek tohohle konce..Taky jsme se potkaly na netu, a taky si od první chvíle rozumíme...A během měsíce co se známe nám připadá jako kdyby sme se znaly léta...Nahradila jí..Pustila sem si jí k sobě, protože sem cejtila, že s touhle už to dál nepude..A teď začínám mít pocit, že možná kdybych se s ní nezačla bavit, tak by to bylo v phodoě..Mám si to vůbec vyčítat..? Já nevim už..