Říjen 2009

tak moc zklamaná.. nemocná.. zlomená.. sobecká.. pesimistická... zelená... hloupá holka

27. října 2009 v 20:20 | zelená |  něco o ♂
l
Jop. Omlouvám se všem, kterým sem kdy ublížila, kterym sem lhala, se kterejma sem si hrála.. Mrzí mě to. Tak ráda sem někomu vždycky zamotala hlavu a pak zmizela.. Tak mě to bavilo, mít tu ..nadvládu.. Fackovala bych se za to.. Ale až teď, když vim jaký to je.

Tak rychle sem si na něj zvykla..
Tak rychle sem se mu otevřela, tak rychle sem si myslela, že v něm umim číst..
Tak rychle sem se do něj zamilovala až po uši..
Tak rychle sem si uvědomila, že s nim chci bejt, že mě to s nim tak baví, že mě nevysává, ale něco mi dává..
Že když se rozloučíme a já jedu metrem domů, tak se usmívám při vzpomínkách na předchozí hodiny..
Tak mě bavilo jen tak sedět na nakládací rampě Albertu a hulit, dokavaď sme nebyly totálně dřevěný..
Tak moc mě bavilo sledovat ho jak jezdí na skejtu, jak mu to de a jak ví, že mě to baví..
Tak moc mě bavilo ho chlácholit když spadnul a dělal že ho hrozně bolí koleno, loket...
Tak moc mě bavilo když se mě snažil naučit ollie a pokaždý když sem slítla, tak vyskakoval aby mě zvednul..
Tak moc mě bavilo ho pozorovat když předváděl něco, co se mu stalo..tak vtipně do toho předvádění byl zažranej, že mě vždycky připadalo jako kdybych to zažívala s nim a pak sem vybuchla smíchy, když sem si uvědomila jak vtipně to předvádí.. A on se vždycky tak nasral. TAK NASRAL.
Tak moc mě bavilo, když sme totálně nahulený zdrhali před fízlama, který nás viděly točit brko..
Tak moc mě bavilo jak mluví, s ostravskym přízvukem, oproti pražákům tak krásně spisovně až sem se z toho lámala smíchy..a nadávky který mi od pražáků zněj tak hnusně jak od ukrajinskejch dělníku, v jeho podání zněj tak..česky..tak spisovně..tak hezky..tak vtipně..
Tak moc mě bavilo jak si všímal a pamatoval všechno co sem mu řekla, líp než já sama..
Tak moc mě bavilo sedět u rybníka a házet do vody větve a nadávat na komerci..
A pak si vomejvat jeho DC a moje Nike boty, brát mu jeho Vans čepici a schovávat jí do mý Adidas mikiny..A pak se zase svíjet smíchy nad náma samotnýma a nadávat na tu naší komerci..
Tak rychle jsem si na něj zvykla, tak moc rychle to začlo..
Tak moc rychle sem si uvědomila, že ho potřebuju..
Tak moc pro mě znamená..

A tak moc rychle to skončilo..
Najednou už nic..
Teď si hrál on..
Tak nějak sem pochybovala o tom, že někdo takovej jako ON může chtít bejt s někym takovym jako sem já..
Oproti němu uplná nula..
To on bude vyhrávat poháry a mít kopu sponzorů.

A tak moc to teď bolí..
A tak moc mě to mrzí..
A tak moc to chci zažít znova..
Nebo aspoň..
Kdyby mi to řekl rovnou..
Abych věděla..
Abych se připravila..
Abych nechtěla víc..
Abych se tak rychle nepoddala..

Well done, girl.

Retrospekce?

11. října 2009 v 20:12 | zelená
Zrovna jsem dočetla všechny články na tomhle blogu..Je to zvláštní..Číst co se stalo před měsícem, před čtvrt rokem..Před rokem..Připomíná mi to letopisy na kmenu stromu..Člověk si může přečíst co se asi tak dělo, podle toho jak moc úzkej nebo širokej ten jedne kroužek je, odhadnout jestli bylo dost vody a slunce a všeho aby mohl strom krásně růst a podobně..

Je to jako deníček pod polštářem, ale mnohem bezpečnější, mnohem anonymnější, můžu si dovolit si sem napsat věci, který bych na papír, nebo nedej bože přímo do deníčku kterej bych měla doma nikdy nenapsala..Nemusim se bát že si to přečte někdo kdo mě zná, a odhalim mu tak něco, co bych nikdy enchtěla aby věděl, a když si to přečte..Stejně pochybuju že by mě nekdo poznal..

Jednou jsem si psala deníček. Bylo mi 12.. A psala jsem si tam všechny důležitý události..A jednou takovou událostí bylo i to, když sem si jednou přečetla v tátově mobilu zamilovaný smsky..Samozřejmě že jednou o ten deníček mamka náhodou zakopla, náhodoou se jí otevřel na tý stránce kde byl zrovna tejden, kdy sem tam psala o smskách..A náhodou si přečetla mezi spletí slov a vět, ostatních jiných dnů, ten úryvek o smskách..

A pak podala žádost o rozvod..Nevyčítám jí to..Jsem ráda že jsou naši od sebe, každej je teď šťastnej..Jenom mě mrzí..Způsob jakym se to dověděla..To že mi četla deníček, věc která je pro dvanáctiletou holku neskutečně důležitá..A to že mi o tom,že si to přečetla řekla až po několika letech, a nedávno mi řekla že si zase přečetůa diář co mám na stole..

Asi jí musel zklamat..
HODNĚ.

Už dávno si do diářů nepíšu nic jinýho než čas a místo srazů s nějakejma lidma, narozeniny a svátky, a pak důležitý termíny testů ve škole..

Je to sranda.


Raz..dva..tři!

11. října 2009 v 17:03 | zelená |  něco o ♂
"Potřebuju tě vidět, číčo..Nejradši bych za tebou zajel..Uděláš si čas v pondělí? Prosím :-*"


"Dneska to bylo moc fajn :) :-* Kočko těšim se až se zas uvidíme.."
"Nevěřim tomu, že taková holka jako ty může chtít někoho tak obyčejnýho jako sem já..Sem do tebe totálně poblázněnej, odepiš mi co nejdřív :-*"

Ou shit..Chlapci chlapci..Nemohli ste přijít postupně?