Září 2010

maniodepresivní úplněk

23. září 2010 v 23:50 | zelená |  osumnáctiletá zelená..
Připadám si hrozně maniodepresivně.
"La perspektívy nejsou maniodepresivní. Šéf je Jim Morrison od nadnárodní firmy, no to se ví, že je."
Předevčera.
Předevčera, protože nesnášim slovo předevčírem.
Předevčera sem byla šťastná.
Měla sem nahlas puštěnou hudbu, uklízela pokoj, usmívala se.
Cejtila sem takový to pálení v nose a očích.
Napsala sem o tom článek.
Je v rozepsaných.

Den předtim sem objevila starou partu z tábora.
Nostalgie, melancholie.
Videohovor s nima všema najednou.
Vzpomínky, smích, slzy.
Naskenovala sem stovky fotek.
Zahltila tim FB.
Napsala sem o tom článek.
Je v rozepsaných.

Včera sem měla skvělou náladu.
Připadalo mi všechno ok.
Napsala sem o tom článek.
Je v rozepsaných.

Dneska mám pocit, že de všechno do kytek.
Pořád mám víc a víc pocit, že mě ostatní nechápou.
Teda né.
Jinak.
Čim dál tim míň chápu ostatní.
Píšu o tom článek.

I. ze sebe dělá femme fatale, co vojede 10 kluků tejdně,
všichni sou do ní zamilovaný a píšou jí denně 30 smsek.
A pak jí zašihlám na displej mobilu na příchozí zprávy a tam
asi 4 smsky pod sebou.
Odesílatel: Mamka.
T. ze sebe dělá jak si J. omotala kolem malíčku,
jak má všechny omotaný,
jak jí lížou paty, zobou z ruky.
Mluví o tom jak vyšukala tamtoho a toho.
A J. se o tom samozřejmě nedozví.
Přece na to má právo.
Podvádět, lhát a tajit.
Svýmu příteli.
Z. je čim dál tim víc povrchnější.
Víc Dyjora,lakosty,armányho.
Víc víc víc!
O.
Přátelství s nim se už asi nikdy nedočkám.
Je pořád dál a dál.
Dávno už nevim, co si myslí, když se mu dívám do očí.

Nemůžu mezi vás.
Nejde mi se upřímně smát.
Tak povrchní.
Tak zlý.
Jízlivý, závistivý, nepřejícný.
Nebejt ve třeťáku, změnim školu.
Myslim to vážně.
Je mi z těch lidí blbě.
Jestli se rozhoduješ kam jít na školu,
nechoď na soukromou střední.
Vážně.
Soukromá střední je plná rozmazlenejch fracků.
Co za ně všechno udělaj rodiče.
Je jich tam fakt víc jak většina.
Rozmazlená pražská smetánka.
Kašlu na vás.

A s ženou zejtra pudeme na křest jednoho alba.
Co na tom, že sem celej tejden proležela s horečkou
a kromě školy nikam nechodila?
Budeme pít.
Zpijeme se pod obraz.
V sobotu nám bude strašně.
Flaška před klubem, kelímky piv, drinky, energy drink a ranní kafe v mekáči.
Budeme hulit.
Jí to nic nedělá, ale já se rozbiju.
Někdy přemejšlim, jestli se ještě umim bavit bez drog.
Myslim, že sem o tu schopnost přišla už dávno.
Ten svět, kam se dá utýct, co nabízej potřebuju.
Nesuď, když nevíš.
A když víš.
Tak prostě víš a nesoudíš.
Ach, ty sladká hořkosti na nosních mandlích.
Budeme zpívat.
Tak, že v sobotu nebudu mluvit.
Budeme skákat.
Tak, že budu mít zas kolena v háji, pošlapaný boty a bude mě bolet celý tělo.
Budeme se vysmívat klukům.

Je to celkem styl, jít do klubu s dvackou v kapse.
A pokaždý se tam nalejvat z cizí kapsy.
Když voni sou ty mladý, sedumnáctiletý klučíci tak...
Mladý, naivní, hodný a hloupý..

Odejít z klubu jako poslední.
Když už i DJ pouští hudbu z youtube, sedí na kraji pódia a kecá s fellánkama.

Noci s ní sou intergalaktičtější než Hip hop Kemp.
Kdyby ovšem dávali nějakej smysl a nebyli jen shlukem vzpomínek..
A nebo nějakej smysl dávaj?

A protože je úplněk tak dneska nejdu spát.
Nikdy při něm nespim.
Juhů.
Celá noc předemnou.
Pudu si číst.
Víš o tom, že Xindl X napsal knížku?
Ne?
No, tak napsal.
Baví mě.

obchodník se smrtí - h. laurie

10. září 2010 v 19:33 | zelená |  zelený čtení..
Doktor House napsal knížku. S jeho typickym humorem. Ironickejma úšklebkama. Děj a logika dějw neni sice žádná Anna Karenina, ale jeho humor mě baví. Brečela sem nad tou knížkou smíchy v tramvaji a rozesmála tak 7 lidí co seděly poblíž mě. Jo a došáhnu si jazykem na špičku nosu, teď sem to zjistila.

1
---
2
---
3
4

---
5
6

protože sem zlá a sobecká.

6. září 2010 v 16:40 | zelená |  výseky života
R. - nejlepší holka ze všech.

Její:
narozeniny,
oslava jak víno,
kamarád z dětství, P.

Jeho:
nenápadný pohledy,
nenápadný doteky,
zvednutý obočí,
jazyk v mý puse,
ruka v mejch vlasech,
na mym krku,
na mym stehně.

R.:
příde ke mně,
"zlato bacha na něj.
jeho se už nezbavíš"

Já:
úsměv.
"cajk zlato.
bav se.
dáme jablíčko?"

8 piv
8 jablíček
půlka lambrusca
2 havany
1 nepe voda

Já na jeho klíně.
Můj jazyk v jeho puse.
Jeho cígo v mý ruce.
Šeptá.
"já tě strašně miluju.
si nejhezčí ze všech tadytěch holek.
nikdy sem nepotkal takle zajímavou holku.
snesu ti modrý z nebe.
pocem.
řekni co chceš a já to udělám.
chceš abych ti tady vyznal lásku na kolenou?
chceš panáka?
vem si cígo.
poď blíž.
chceš naučit golf?
ukaž mi jakou umíš nejlepší pusu.
za tuhle pusu pro tebe udělám cokoliv."

Směju se.
Je mi to jedno.
Miluj mě, když si to myslíš, ráno tě to přejde.

4 hodiny ráno.
Chci stihnout poslední noční bus.
Chce mi zavolat tágo.
"já tě nepustim přes celou prahu nočnim"
Oukej, ráda se projedu tágem, pokecám a pospim.

Rouzloučim se s R.,
děkuje že sem přišla,
objímáme se,
řikáme si že se zbožňujem,
ještě jednou jí přeju.
Pak mě bere on za ruku, táhne mě pryč.

Volám na R. přes celej bar,
"ráno napíšu."
Těch asi 6 lidí kolem stolu na mě volá,
"jo, napiš mi."
On mě táhne za roh,
"a já napíšu tobě."
Směju se mu.

Venku se na mě vrhá,
jak kdyby sme byly poprvý samy po tejdenní dovolený s rodičema,
který o nás nic netušej.
Směju se mu.
Je mi zima,
jo, tak mě objímej, aspoň to zahřeje.

Přijede tágo,
dneska už snad naposled jazyk až na mandlích.

Taxikář, mladej, hezkej:
"to je láska, co?"
můj smích:
"vůbec ne."
jeho uchtehtnutí.

Ráno, sobota.
15 nepřijatejch hovorů od P.
8 smsek od P.
na FB žádost o vztah.

Ráno, neděle.
16 nepřijatejch hovorů od P.
6 vzkazů v hlasovce od P.
15 smsek od P.
4 zprávy na FB.

Škoda že nejsem na vztahy.

Protože M.
Tvůj jazyk vs. jeho, tvoje ruce vs. jeho ruce.

Protože zas začíná podzim.
Protože pořád mám jeho smsky v mobilu.
Protože sem ten večer na záchodě koukala na mobil s jeho jménem a chtěla zmáčknout tlačítko pro hovor.
Protože s nim sme celou noc pálili brko za brkem, usmívali se na sebe a pořád dokola si pouštěly Nirvanu unplugged.

Protože.

Protože když nemůžu mít M. nechci nikoho.
Protože sme se ti druhej den s R. hrozně smály.

Protože sem zlá a sobecká kráva.

ta její votevřená huba!

1. září 2010 v 17:29 | zelená |  osumnáctiletá zelená..
Nebudu psát o prvnim školnim dnu, o tom, že zas deset měsíců budu vstávat v 5:45,v 6:30 odcházet, v 6:47 nastupovat do busu, v 7:10 čekat na kámo, v 7:35 vystupovat z tramvaje a v 7:45 - 55 vcházet do školy.
Ani to, že nám přesunuli třídu.
Ani to, že se mi dneska pokusila zasednout místo nejhloupější a nejtupějšího holka, kterou sem kdy v životě potkala, a že sem jich fakt potkala hafo. Prostě blonďatá vypatlaná šukací panna. Ona se fakt směje stylem že otevře hubu, nevydá ani zvuk a vypadá naprosto přesně jak šukací panna. Divim se, že jí do tý její huby zatim nikdo ze spolužáků nestrčil ptáka. Vypadalo by to líp. Já mít ptáka, tak bych jí ho tam strčila. Vypadala by pak fakt líp, než bez něj, s tou hubou tvarovanou na něj. No nic prostě. Takže tahle. Tak mi jí kámo podržela a já sem jí vykopla z vokna ven. Spadla na chodník, roztříštěná hlava. Když jí pohřebáci zabalovali do toho pytle, a otočili jí ksichtem nahoru, tak. že sme na ní z vokna viděly, furt měla tu držku otevřenou.

Nekrofilové hlašte se. Posmrtná stuhlost zaručuje nadpozemský vykouření.

Né dobře. Konec s představama. To se nestalo, což mi kazí náladu, ale co, žejo. Příležitostí vykopnou jí ze třídy budu mít letos ještě hodně. Díkybohu. Nesmim promarnit šanci, víš jak.

Ve skutečnosti sem jí kabelku (zaručeně pravá luijvytonka, bóže) hodila do protějšího rohu třídy, posadila se na svý místo, vyhrnula si levej rukáv a čekala až příde do třídy. Když přišla tak sme si vyměnili pár vět, načež její (načež, vidiš? to slovo mě pronásleduje) jedinej argument byl "my sme ale v jiný třídě.." ano.. to že sme v jiný třídě znamená, že zasedne místo mě, abych já ho zasedla někomu jinýmu, a ten jinýmu a ten jinýmu.. To už sem nezvládla, sedla sem si zpátky a začala brečet smíchy nad její blbostí. Typka to samozřejmě nepochopila. otočila svojí otevřenou pusinku na svojí podobnou kamarádku, a sedly si vedle. Díky tomu zasedly místo Anetě, ta musela zasednou místo Jirkovi, ten Drakovi, Drak Týně, Týna Terce a Terka Vojtovi. Ve finále nikdo neseděl na svym místě. 

Kromě mě a kámo vedle mě.

Haha!

Mám vás v malíčku, zmrdi pražský!

Takže. Když sem tu tak vyjmenovala o čem psát nebudu, tak bych mohla napsat, o čem psát budu.
Jenže to já nevim. Takže o ničem psát nebudu. A to o čem psát nebudu už nesmažu. 

Sem totiž dcera Jacka Kerouaca. Zaručeně jo.

Kerouac měl na literaturu svojí vlastní teorii, že to, co bylo jednou napsáno, se nemá měnit. Je to systém "spontánní prózy." Příklad spontánní prózy je třeba TADY.

Takže troška literární vložky (ať z toho taky něco máš) a reklamy (ať z toho taky něco mám).