Listopad 2010

perníková chaloupka jménem praha.

18. listopadu 2010 v 21:34 | zelená |  osumnáctiletá zelená..
Přišla sem na jeden bar v centru, kde člověk sežene hulení v každou denní dobu.
Ten bar je takovej pajzl, že ho nezná ani google.
I na streetview je tak rozmazanej a přehlídnutelnej..až je to skvělý.
Je to jak z nějakýho filmu, hrozně vtipný.
Zapadlý špinavý dveře, na kterých je vyškrábaný jméno toho baru.
A vevnitř týpek na baru, sedneš si vedle něj a prohodíš nějakou větu o počasí.
A je to.

šílený tempo a já nestíhám nic

2. listopadu 2010 v 19:44 | zelená |  osumnáctiletá zelená..
Všechno je hrozně rychlý.

Jenom pár věcí zůstává furt stejnejch.
A sou to ty, který bych nejvíc chtěla změnit.
Taky mě překvapuje, jak sou všichni kolem mě v prdeli.
Bortěj se jim vztahy, vyhazujou je ze školy, mlátí je pražská ruská mafie, dostávaj podmínky, pokuty, padaj do fetu víc a víc, bydlej po kamarádech.
Jéjou.
Zlatá mládež.

A ze všeho nejvíc bych si teď dala čáru..

Hrozně hrozně hrozně hrozně moc.
Až mi z toho začli slzet oči.
Jenom jednou. Jenom jednu. Přísahám.
Říznu se do prstu pro krevní přísahu, co?
Jenom mít na chvíli zas víc energie.
Jenom jednou.
Trávim denně 3 hodiny dojížděnim, 9 hodin ve škole, 2 hodiny v parku nad brkem, hodinu v koupelně, 2 hodiny nad učebnicema doma, hodinu jídlem a 6 hodin spim.
Nemám čas na nic.

A mezi tim se stíhá všechno měnit.
Vžum.
A všechno hrotit.

A David mě furt tahá někam na disko, nechápe že mě na diskotéku v životě nedostane. Nikdo by mě nedonutil jít mezi ty..lidi.. a ..tancovat.. na tu ....hudbu... To ne.
A ten si mi furt stěžuje, jak má těžkej život, a přitom nedělá nic jinýho než že sedí na prdeli a hraje plejstejšn. Kámo, chtěla bych trávit život hraním plejstejšnu..
A ten! skejťáček, kterýho sem teď objevila že chodí k nám na školu..neni schopnej odepsat,grr!

A datum mámy porodu se blíží.
A já z toho fakt radost nemám.
Z čeho taky?

A prostě..

Here we are now, entertain us.