známost na jednu noc.

22. prosince 2010 v 19:52 | zelená |  výseky života
Léto 2010
Byla sem s nim venku. Musel už jít. Nemá to cenu. Je to zbytečný. Planý naděje. Zbytečná snaha. Nechápe mě. A já nechapu jeho. Naposled. Vim, že nevíš, co tim myslim. Domů nechci. Domů nemůžu. Mám strašnou náladu a chci jí ze sebe dostat. Vracej se mi myšlenky, vracej se mi vzpomínky. Chci přemejšlet.

Du z Vltavský, z metra. Přejít přes tramvaje, pak podchodem. Po točitym schodišti nahorů, po lávce podél silnice a po schodech dolů. Tmavym hnusnym podchodem, kde mám vždycky strach a po schodech nahorů na most. Přejít přes Vltavu, minout Štvanici. Šilhat ke skateparku.  Co kdyby tam byl? On, mýho srdce šampion? Na konci schodama dolů, podejít most druhym podchodem a pak podél Vltavy. Setmělo se. Světla výletních parníků se odrážej od vody. Du parkem podél Štvanice, pořád dál a dál proti proudu. Nejen proudu vody, řekla bych. Scházim schodama na nábřeží. Sedám si na kraj a podrážkama se snažim kopnout do hladiny. Ubalim žbré napozdějš. Vytahuju cígo a kouřim. Koukám do vody, kouřim a brečim.

"Slečno, možná byste měla jít domů..." Děda o berličce s černym labradorem se nějak stará. Zvedám se, vyjdu po schodech, přeběhnu silnici a zatáčim k Palladiu. Na náměstí rapu před Palladkem je mrtvo. Čekala sem, že tu někoho potkám. Vracim se a zabočuju do Dlouhý. Míjím divadlo, míjím Roxy. Roxy. Kolik stovek, tísíců lidí tu poprvý ochutnalo to, čemu řikáme drogy? Roxy, klub všech klubů. Zas zatáčim a zas a zas. Noční ulice. Uličky. Dlážděný uličky, lucerny místo hnusnejch halogenovejch lamp. Zlatavý měkký světlo, který svítí jenom někde. Půlka uličky je ve tmě. Uličky na Starym městě. Kostely, kapličky, rotundy. Klapot podkov koní, mlaskání ospalých kočí. Taxikáři se staženými okýnky kouřej a čekaj na svý klienty. Turisti. Opilý turisti táhnou svoje ještě opilejší polovičky.

Sedám si na nějakej parapet. Nademnou krásná lampa, háže nenápadný světlo na trojúhelníkový náměstíčko u nějakýho kostela. Píšu smsku mámě. Do jedenácti doma nebudu, pojedu poslednim metrem. Slyšim hádat se nějakej italskej páreček. Vycházej z jednoho rohu náměstíčka. Typka si zuje boty, hodí je po něm a utíká pryč. On stojí v kvádru s kytkou v ruce a sleduje jí. Všimne si, že na něj koukám. Kouká na mě. Koukáme na sebe. Vzdychne si, sebere boty a míří ke mě. Dá mi tu kytku, mrkne na mě,smutně se zašklebí a odchází. Sms odeslána. Čuchám ke kytce. Krásně voní. Škoda že kromě růže a trávy neznám žádný kytky. Tyhle co v ní sou, sou fakt krásný. Zvedám se, pořád čuchám ke kytce a du dál.

Mířim ke Staromáku. Irish pub. Je zvláštní, jakej de vždycky z Irish pubů hluk. Už deset metrů před vchodem slyšíš hluk a smích. Slyšíš tu atmosféru dobře se bavících lidí. Vcházim na staromák. Míjim nějakej hrozně drahej, luxusní klub. Je vevnitř celej bílej a u vchodu krásný hostesky. Hraje se fotbal. Anglie proti někomu. Všude angličani s flaškama Heinekena. Věděj vůbec, že Heineken je holandský pivo? Procházim napříč pod orloj. Zvedám hlavu a koukám za jak dlouho bude. Za tři minuty. Nechce se mi čekat. Viděla sem to už stokrát. Du dál. Slyšim orloj a zvony. Je jedenáct. Du k Václu. U odpadkovýho koše stojí nějakej týpek. Koukáme na sebe. Usměju se.

"Čao, nemáš oheň?" Podávám mu zapalovač. Vytahuju si taky cígo. Kouříme u toho koše a povídáme si. Dělá v kavárně tady vedle, teď mu skončila šichta. Snaží se mě rozesmát. Nejde mu to, nemám chuť se smát. Chce se mi zas brečet. Řikám mu to, kouká na mě. Ptá se, jestli mi pomůže obejmutí. Slyšim se řikat, že asi jo. Obejme mě. Řikám že bych asi měla jít. Chce mě doprovodit. Deme na metro. Povídáme si. Před metrem měnim názor, píšu mámě. Poslednim metrem nepřijedu, přijedu prvnim. Deme do nonstopu. Kupuje dvoje cíga a dvě krabicový vína. Jedno víno a cíga mi podá. Deme přes Karlův most na Kampu. Lehnem si na trávu, pijem, kouříme, hulíme a povídáme si. Smějeme se. V půl pátý se zvedáme celý zelený od trávy, překouřený a se strašnym pocitem v žaludku z toho zaručeně kvalitního vína. Doprovodí mě na metro, obejme mě. "Tak zas příště, a usměj se." Usměju se. Jedu domů a nemůžu věřit dnešní noci. Praha umí bejt někdy fakt divná.

Nikdy příště už sem ho u toho koše neviděla.. Třeba tam bude příště..
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Salliene Salliene | Web | 22. prosince 2010 v 20:16 | Reagovat

To se mi tak moc líbí.. Hmm..
V noci ve městě.. nemám to ráda - vlastně to miluju. ..Je to složitý.
"Čau, nemáš oheň?" ..Věta, díky který znám tolik lidí. ..Jo, třeba tam bude příště.

2 Bezejmenná* Bezejmenná* | Web | 22. prosince 2010 v 20:27 | Reagovat

Třeba tam bude ... ;) :)

3 Niko Tin Niko Tin | Web | 22. prosince 2010 v 20:56 | Reagovat

Zdá se mi že je to krásně napsaná pohádka, romantickej amercikej film, který já tak nesnášim. ale tohle je fakt krásný.

V Praze jsem v životě byla všehovšudy tak třikrát, netuším jak to tam chodí a vlastně myslim, že bych se tam nehodila. Ale s tebou je to jiný a tak doufám s tebou, že jednou při tvý noční procházce ho tam zase potkáš :)

PS: příště si ber číslo :D

4 Alqarin Alqarin | Web | 22. prosince 2010 v 23:32 | Reagovat

Parádní noční příběh. Skoro toužim, abych si moch taky něco takovýho prožít, páč u nás na vesnici o nějakej život nezavadim, to abych furt seděl doma. Na druhou stranu noční bloumání ulicema trochu znám... Takový to chození ve svitu lamp, v uších nějaká neveselá muzika a hlava plná sraček. V každým případě dost zajímavá noc, ta tvoje, to se musí nechat.

5 N. N. | 22. prosince 2010 v 23:52 | Reagovat

Skvělej článek...Tohle je univerzální věta jak se s někym dát do řeči. Vždycky mít zapík a vždycky díky týhle věcičce poznat tolik lidí...

6 Lavender Lavender | Web | 24. prosince 2010 v 19:27 | Reagovat

To je zvláštní... a ty si to tak pamatuješ? Já spoustu věcí, co se mi zdají zvláštní a prostě bych je někomu chtěla napsat nebo říct zapomenu! A moc mě to mrzí...

Mrkni se mi na blog, je tam vánoční přání!

7 Niko Tin Niko Tin | Web | 25. prosince 2010 v 13:03 | Reagovat

děkuju moc, jedinej problém je v tom, že já vim, že to bylo jen pro ten omamžik.

8 Lennie Heroin Lennie Heroin | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 20:19 | Reagovat

to je tak nádherně smutně romantický...působivý a strhující, bavilo mě o od začátku do konce a pořád jsem čekal, jak to s tou jednou nocí vlastně dopadne. Proč musím bydlet v hnusný Boleslavi, kde se něco takovýho nestane a kde není ani nějak zvlášť nádherný a velký starý město, kde bych se procházel ve stínech starých lamp...??? :-(

9 Lennie Heroin Lennie Heroin | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 20:19 | Reagovat

* ten smajlík je chyba, ale koho to vlastně asi zajímá, že..prostě vynikajíc článek a už konec se spamem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.