Leden 2011

umíš to?

30. ledna 2011 v 21:58 | zelená |  výkřiky do zelena..
můžu se tě na něco zeptat?
co umíš?
umíš psát?
umíš napsat básničku?
umíš kreslit?
umíš nakreslit kočku?
umíš tancovat?
umíš zatancovat macarena?
umíš běhat?
umíš doběhnout ke dveřím?
umíš zpívat?
umíš zazpívat skákal pes?
umíš hrát na klavír?
umíš na něj položit ruce a nechat prsty hrát?
umíš fotografovat?
umíš natáhnout ruku s foťákem a vyfotit se?
umíš mluvit?
umíš se zeptat, kolik je hodin?
umíš vůbec hodiny?
umíš cizí jazyk?
umíš se domluvit rukama,nohama?
umíš chtít?

a umíš MÍT A NEZTRATIT?
já ne.
poď mě to doučit.

lidi sou zvláštní

27. ledna 2011 v 21:40 | zelená |  výseky života
Márdi mi cestou do školy mezi vločkama sněhu šeptá do uší něco o samurajských mečích, co prej visej nad náma a jeho slova se mi propojujou do snu, ze kterýho bylo ještě před půl hodinou tak těžký se probudit. Jenže ty vole. Já nad náma nevidim meče. Vidim tam arzenál zbraní větší, než kolik leží na skladech americkejm vojáčkům. A teď Márdi raď.

Slečna v tramvaji do mě narazí, když tram prudce zabrzdí a namísto omluvnýho úsměvu, mě pohladí po ruce stylem "neboj, to bude dobrý.." a pak mi dá pusu. Co to, sakra?

Na zastávce na mě zezadu skočí Džejný. Ta holka je fakt šílená. Nevim, kdy přišla na to, že sme kamarádky, ale budiž. Potíž je v tom, že si vymejšlí. Někdy o tom napíšu. O tom stojí za to napsat. No nic. Skočí na mě a během mýho minutovýho monologu jaká to je kráva, jestli jí přeskočilo, ať mě radši příště ignoruje a že jí neznám se celou dobu hýkavě směje. Tak moc, že pak zmlknu a vážně dělám, že jí neznám. Z tý zastávky to máme domů 4 zastávky. 4 minuty. Nastoupíme a mě je díky jejímu řevu na celej autobus tak trapně, že hned první zastávku vystupuju a du pěšky. Uf, to je kráva.

Ija mícha vodku s džusem. Sedim v tureckym sedu a v duchu se jí vysmívám, jak se v tom vyžívá. Loni byla na barmanskym kurzu a tudíž si je stoprocentně jistá, že tak dobře jako ona nikdo vodku s džusem nenamíchá. Naleje do prázdný flašky litr džusu a začne tim klepat.
"Co děláš?"
"Míchám."
"Dyť je tam jenom džus..?"
"No a? To nevadí."

Po tom, co je džus důkladně promíchanej otvírá vodku a leje jí tam. Ta vodka je malá dvoudecka, placatka. Naleje tam půlku, čuchne k flašce, třepe s tim. Ochutnává.

"Já to tam vůbec necejtim."
"Ty vole.
Dyťs tam toho dala půlku,
to je jasný,
že decka vodky v litru džusu fakt neni cejtit.."
"Takže myslíš,
že to tam mam nalejt celý?"
"Ijo, proboha. Prober se.."

Po čtvrt hodině, po jednom loku prohlašuje že je opilá.

Tak já nevim..Lidi sou zvláštní.


konverzace na oběžný dráze

24. ledna 2011 v 22:01 | zelená |  výseky života
"sem o tobě vůbec nevěděl.."
"co?"
"no že hulíš."
"hm. a cos o mě prosimtě jako věděl?"
"no.. to je taky fakt. možná jen to, jak se menuješ.."
"no tak vidíš."
"tak.. mi o sobě něco řekni.."
"nerada se popisuju."
"jo. tak mi popiš tvoje druhý já.."
"...seš zvláštní, víš to?"
"o nic víc než kostry na měsíci.."
"...o nic víc než kostry na měsíci.."
"...takže?"
"...takže.. moje druhý já si myslí, že bych radši měla.. jít..."
"vážně?.. tak.. dojdu zhasnout."
"...proč?"
"abych tě moh přemluvit abys zůstala a tvoje druhý já to nevidělo..."








asi se do něj zamiluju.

a už je bráška velkej?

22. ledna 2011 v 20:15 | zelená |  osumnáctiletá zelená..
Dějou se divný věci.

Nemůžu!

10. ledna 2011 v 21:51 | zelená |  osumnáctiletá zelená..
Oujé.
Nemůžu.
Nemůžu nemůžu nemůžu.

Ultra thin paper - king size slim

6. ledna 2011 v 20:31 | zelená |  výkřiky do zelena..
Tři hodiny uklízet pokoj.
Jen proto, aby nebyl čas myslet.
Uklízet a věřit, že se tim ukliděj i myšlenky.

Neukliděj.
Stejně zůstanou rozházený všude.
Po oknech, stropech, lidech, městech.

Visej si tam a řvou že se nedaj přeslechnout.
Až do doby než zas dokoluje žbré na dalších pár šluků.
"Tak to pal, to neni cígo, vole"

Zbytečný sebelitující kecy.
Litovat sebe, litovat světa, litovat lidí.
Že se narodili do týhle doby.

Třeba to nikdy nebylo jiný.
Šejkspýr řekl, že každej chlap, co má jazyk umí zkrotit ženskou.
Žádná cenzura věcí okolo sexu, jak se tak rádo řiká.
Že prej sme moc otevření.
My, lidi z jednadvacátýho století.
Představa lízajícícho Šejkspýra je dost divná, co?

Psát slohovku o drogách.
Prosim?
Nenapíšu ani slovo.
Kdybych napsala co si myslim, ze školy letim ještě ten samej den.
A psát co si nemyslim neumim.
Díkybohu.

Test střízlivosti.
"Mě nic neni, dyť sem měla jen pár loků ty vole."
"Tak schválně, přeskoč na tuhle lavičku."
Salto ve vzduchu, levotočivá otočka s půlvrutem.
Valenta by ve mně viděl konkurenci s tim jeho trojitym saltem s pěti vruty.
Záda mě budou bolet ještě tejden.
Dyť sem měla jen pár loků, ty vole.

Jít do kina.
Koupit jeden lístek.
Na představení v 13:20.
Z kina odejít v 22:50
A přebíhat ze sálu do sálu,
stihnout zkouknout všechny filmy,
co se momentálně promítaj.
Ošmelit systém.
Jop.

Jít s Davidem do klubu.
Vypít 8 piv,
půlku lambrusca.
Dopít dvoulitrovou petku hnusnýho bílýho vína,
4 cuba libre,
5 panáků,
vykouřit 50 cíg.
Nadejchat přes tři a půl promile
a teprv s takovou bilancí alkoholu v krvi bejt schopná snýst jeho jazyk v puse,
ruce pod trikem a v kalhotech.
Smát se mu, když šeptá "já tě hrozně miluju..miluješ mě?"
Smát se mu ještě víc, když šeptá "no a...kamarádskej sex by ti nevadil?"
Proboha Davide, já mám na víc.
A já chci Martina.
Ať to zní jakkoli namyšleně...ty neznáš Davida.
Každá má totiž na víc, než na Davida.
Suďte mě, sudičky.

Nejvíc práce dá vždycky vymyslet titulek.
Inspirace leží na stole.
33 inspirací v jednom paklu.

Jaká je šance, že mi z hlavy
vyskočí baletka Honey bunny výborná?
Jaká je šance, že mi z hlavy
vyskočí další a další a ještě jedna
a po nich hnedka indián?

Děte s těma tématama tejdne někam, tyjo. Já chci psát o deodorantu Teen spirit.