Únor 2011


ve čtvrtek ráno, v pátek večer

19. února 2011 v 13:03 | zelená |  výkřiky do zelena..
je to asi jako když ve čtvrtek ráno, dva metry od tebe stojí matka, na krku vylezlý žíly, rudá v obličeji, přehnaně hysterický grimasy a gesta, přehnaně hystericky ječí, brečí, nadává ti do sobců, hajzlů, sviní, dcer svých otců a nevimčehovšeho, vyčítá ti všechno a...
neuděláš nic.
stojíš naproti ní, koukáš na ní a občas se usměješ tomu, jak je to trapný, zbytečný, přehnaný a hlavně ubohý.
a nezmůžeš se na slovo, protože máš pocit že jí totálně přeskočilo, a byla by schopná tě zabít.
a když tě začne posílat do prdele a řvát ať vypadneš, tak co viď?
sebereš stovku, cíga a mobil a deš.
hlavně ať nevidí, že máš chuť brečet.
ještě pár vteřin mít suchý voči, jen co zabouchneš dveře, jen co vyjdeš z baráku, jen co dojdeš do tunelu.
jen co si v něm sedneš si na zem, opřeš se o posprejovaný stěny a pokusíš se dovolat někomu, kdo bude mít dost chlastu, hulení nebo peří a přijde sem za tebou.
a než příde, můžeš se vybrečet sobě na rameno.

je to asi jako když potom ten někdo přijde a má všeho dost a ty to vemeš odzadu.
je to asi jako když se v pátek večer vrátíš domů.
seš na dojezdu a ještě mnohem hloubějš a níž než ve středu ráno.
a doma jako by se nic nestalo.
"udělala sem kuře, dáš si?"
nemáš hlad, bageta včera ráno na beznínce stačila.
přemejšlíš, jestli do omluvenky do školy napsat rodinný důvody, nevolnost nebo migréna.

je to asi jako když si tvý frendíci stěžujou na rodiče,
na to jak se vyptávaj kam dou, v kolik přijdou.
dávaj jim zákazy a tak.
a ty k tomu prostě nemáš co říct,
protože zákazy nedostáváš, nikdo se neptá kam deš, kdy příjdeš a s kym seš.
protože máš vlastně to, po čem oni toužej.
doprdele voni vůbec nevěděj co chtěj.
řikaj tomu svoboda a volnost, jenže je to jen lhostejnost.

království a půl princezny za to, slyšet někdy větu "kam deš a kdy přídeš?".

je to asi jako když se kdekoliv jinde než doma cejtíš "doma".
je to asi jako když se cejtíš ve škole, v parku, u někoho doma..líp než doma.

a kyselý hrozny prej nejsou hrozný..

jakym waterproof lakem to asi lakuje? no, i když má to laxně zplihlý

16. února 2011 v 20:27 | zelená |  výkřiky do zelena..
fiš(www.novinky.cz)
modrooká fiška s červenym čírem...
cotodoprdelejakoje?..
tak už i ryby pochopily punk...
těšim se na první Fish band...
jejich texty by mohly mít hloubku...
jak dlouho jim bude trvat, než bude zapíchlej háček v puse známka panku, he?




chtěla bych mořskýho koníka.
zelenýho se žlutočernym žíháním a červenou hřívou.
rrrrasta.
jezdila bych s nim dostihy.
a na nástěnku bych si mezi novinový výstřižky "máte patnáct gramů trávy? není problém", "bere, nebo nebere drogy?", "drogám holdovali už naši předkové", "rap od skupiny Manželé už nebude", pásky z festivalů a koncertů, fotku Martina, uschlou kytku zapíchlou v uschlym listu, ve kterym sou zabodaný tři piercingy (což považuju za vrchol mý tvořivosti) přišpendlila fotku toho koníka, jak přeskakuje taxis.
hele..já mám za chvíli narozky.
kup mi koně.

chtěla bych bejt Kate Moss a vyšukávat a vyšňupávat se s Dohertym.
jo, to bych fakt chtěla.
nejlíp oboje najednou.
nejlíp oboje až do kómatu.
nejlíp hned teď.
uuuu.

ps.: nepiště články u depresivní hudby při stavu z levný hnusný trávy.
akorát pak napíšete šílenou nostalgickou "kýčovinu" o ovečce Elišce,
kterou ve finále nikdy nechcete zveřejnit, jak moc velká to je "kýčovina"..
(ježiši, to slovo mě vážně baví, hehe)
a budete mít triko černý od těch zaručeně wateproof řasenek, co zaručeně sundaj jedině slzy, vzpomínky a výčitky. (píše se výčitka výčitka?)

nadčasový lůzři

12. února 2011 v 22:40 | zelená |  výkřiky do zelena..

třeba právě tohle sou ty děti prázdnoty.

je mi hrozně hrozně

9. února 2011 v 21:14 | zelená |  osumnáctiletá zelená..
"přiď. mám volnej byt, třeba na.. film :)"
"přišla bych, ale je mi hrozně."
"jak hrozně?"
"hrozně"
"je ti hrozně hrozně? damn, tak jindy"

koukej na tu propast mezi náma...

5. února 2011 v 22:12 | zelená |  výkřiky do zelena..

sedíme vedle sebe a mlčíme
a přitom toho máme tolik společnýho
že bysme si mohli povídat roky
jenže to napětí nejde prolomit
ani se nazchvěje
ocelová
nebo možná železná opona
hladová zeď mezi náma

a nebo to je prostě jenom lenost

chci se tě na něco zeptat
a ty mě

co se změnilo
proč ty se tak měníš
co sem udělala
co ti kdo řekl že mě nechceš znát
proč věříš jim a né mě
chci ti říct čistou pravdu
protože ty lži mě unavujou čim dál víc
nedá se to poslouchat
nedá se to vymejšlet

ale vlastně ani nechceme znát odpověď
stačí nám dodělat ten načatej pytel
a z toho smradlavýho a chlupatýho ubalit ještě jedno hrozný
odpálit raketu
a s ní direkt do ráje
za andělem, viď?

"Závislost - Když s něčím můžete kdykoli skoncovat, ovšem za předpokladu, že to bude příští úterý." - Nikki Sixx

dyť to je jedno,žejo

4. února 2011 v 12:16 | zelená |  něco o ♂
tak.
ty vole..