Květen 2011

livin' in a world so cold

31. května 2011 v 23:23 | zelená |  devatenáctiletá zelená..
a tak no. prostě. sem vzteklá. takový sračky, to si snad dělaj prdel. Ijo, Ijo, proboha, no šup, kup si ty podpatky, jó svetříček, jó no to tílko, hrozně ti sluší, jen za 79,- no nekup to, a ty brejle, no ježiš, letos sou fakt in, fakt ti slušej, nový plavky potřebuješ, no jistě, cože? potřebuješ vymyslet co si vzít k těm bílejm botám a černý sukni? a kam deš? jo na rande, hm, a neměla by sis vzít spíš něco v čem ti je fajn? ne? já teda nevim, já na rande chodim většinou v neděli ráno po sobotní noci, bez hlasu, se zalehlejma ušima, kocovinou nebo nějakym takovym stavem, v teplákách a košili, co mi dal pan nechcivyslovovattojméno, ještě když to bylo tínejdžrovsky zamilovaný, a je mi fajn, aspoň se pozná charakter, když s nějakym takovym individuem po boku dou ven a můžu si řikat že nenaletim, to se totiž pak ukáže charakter, když se loučíme výměnou slin a za půl hodiny mi zas vibruje mobil a k posrání to je, to ti řeknu, protože prostě: kde sou ty zmrdi, co tě vojedou a už tě neznaj? haló! tady sem! já nevim, já je fakt asi už neznám, všichni maj strašnou smůlu a prej se chtěj konečně taky milovat a né jen prcat, no na to ti prcám. máti kouká na zapakatel a volá že tu maj myš nějakou modrou bílou zlevněnou, ať se du podívat, že prej užijte si rozkoš za polovinu, že prej to nechápe, du k ní, mami, hele. to asi nebude myš, ale můžeš to jako myš kamuflovat, no. sem tak zoufalá, že sem si předplatila roční vstup do fitka za skorolitr měsíčně, abych měla jak zabít čas, jako nevim kde ten skorolitr mám brát, kradu asi, ale aspoň mám způsob jak zabít čas, jo, to je dobrý, jen ty osobní trenéři mě tam serou, přídou k tobě a chtěj si povídat, pohled mezi tvejma kozama a chtěj si povídat, sotva se udržim na pásu a voni si chtěj povídat, já si vůbec nechci povídat, chci mlčet, unavuje mě i odpovědět na pozdrav, ale je to dobrý, hodina kick boxu a hodina toho a hodina tamtoho a odcházim a bolí mě všechno a to se mi líbí, aspoň něco cejtim, je to jen jinej způsob sebepoškozování, řekla Zaza, že prej sem byla vždycky divná, když sem si každou chvíli musela něco propíchnout aby mě něco bolelo, dejme tomu, to moje milá Zazičko nevíš nic o všech těch jizvách, co nevimproč zmizely. aspoň něco cejtim, necejtim totiž vůbec nic, necejtim přátelství, nepřátelství, nenávist, nic, všechno to sou jenom loutky, loutky který bydlej ve stejný částí prahy, loutky který semnou dřepěj ve škole, nic víc, žádný relationships, vůbec, nemám potřebu s nima trávit můj čas, trávila sem ho s nima až až, a co se změnilo? nic. jenom loutky, nemaj žádný vlastnosti, který bych mohla obdivovat, respektovat, chtít bejt jako oni, sou to jenom idioti a idiotky, s idiotskýma dotazama, idiotskýma názorama, poslouchaj idiotský sračky a koukaj na idiotskou ulici a ordinaci a idiotsky nazývaj každýho cikánem a idiotsky si myslej jak nejsou bůhvíco, idioti a idiotky, hlavně mít novej ájfoun, hlavně mít novej ájpad, hlavně mít plavky z letošní kolekce, hlavně ukázat že na to máš, hlavně se topit v penězích, hlavně pít flašky morgana na posezení a když je pátek tak do parku koupit hennessy, zlatá mládež, seru na vás, nejdu mezi vás, opíjim se mixem koly a vína za 19,- a dvojitá porce už je dobrá vymydlenost, dusim se tady, ještě poslední měsíc školy a pak se mějte, máte pravdu, všichni. já, zrcadlovka, pár peněz a můj stín a mějte se. no jo, tak hlavně nedepči, prosimtě hlavně nedepči. seru na to, pozoruju komára co mi cucá krev z kolena. bych si dala koleno vrtat, ty vole. no prostě, seru na to, vono to je hezký, slýchávám lidi jak o mě mluvěj, že ze mě přímo srší vyrovnanost a pohoda. děláte si prdel? to mě fakt těší, že ze mě čerpáte vyrovnanost a pohodu a já mám sama co dělat, abych se z toho všeho neposrala. pak to sou věci, o kterých se ani nejde vypsat, protože prostě schíza, kolik lidí se mi dívá do očí a čte tyhle sračky a nechce se mi zas zvedat si tlak a nad něčim přemejšlet, je mi to jedno, hlavně nechci přemejšlet, ty vole ten komár furt pije, jen si dej kámo, načerpej tu pohodu a vyrovnanost, jen si dej. potkám matku když se vracim domů procházkou přes sídliště, deme po hlavní cestě, povídáme si a já si stěžuju na šílenou migrénu. máti mi radí ať si vemu prášek a já řikám že ne, že do sebe nic cpát nechci, chci bejt co nejvíc co nejdýl čistá.. a máti se zastavuje, kouká na mě pohledem jakej bych věnovala člověku co třicet let pašoval hulení po celym světě a nikdy neměl ani šluka a překvapeně a pobaveně se ptá: "ty? čistá? prosimtě napiš mi to." a já sem ještě překvapenější než ona, netušila sem že ani vlastní matka mi nevěří, že umim bejt čistá. a venku hromy, bububu, při bouřkách jsou ženy znovu nedospělé. ani ne. narovinu. pachtíš se za patosem. pachtíš se za sračkama. a já se snažim.

kolonka nadpis by neměla bejt povinná. vymyslet inteligentní nadpis totiž bolí.

21. května 2011 v 19:29 | zelená |  devatenáctiletá zelená..
sou feťáci věčně posedávající na schodech ústřední knihovny sečtělí?

tě někdy můžu povozit..

8. května 2011 v 17:02 | zelená |  výseky života
Zaza se ke mě jednou ve škole přitočila, pod lavicí mi šáhla na koleno a s hlubokym pohledem do očí mi řekla "jestli chceš..tak tě někdy můžu povozit.."