Prosinec 2011

poslední.

30. prosince 2011 v 13:11 | zelená |  devatenáctiletá zelená..
všechno je tak nějak..
tak nějak..
tak nějak nic neni..

tak nějak teda stojim mezi tim a to mi stačí. stačí mi jak to kolem mě proudí. a nejlíp je mi, když to DO mě proudí. stačí jen stát. haha. dvoj, troj, pěti, třistasmysly.
v květnu to začlo. pamatuju si to uplně přesně. takhle neschopnost psát. má cenu to zlomit přes koleno nebo ne? někdy si člověk musí přiznat, že brát víc drog by mu bylo ku prospěchu. jenže kde je sehnat, když sou všichni mrtví? všichni sou mrtví, Dave. s kocourem v nějakym super blejskavym obleku teda asi brzo pohřbim vlastního psa. nedělám si prdel, jen doufám, že ta hlína nebude moc zmrzlá. nechci se zpotit.

připadám si jak třicetiletá, když na: "pojd dneska smazit x)" odepisuju, že už dávno nesmažim.

nech si ty řeči o tom, že to pochopim až za pět let. strč si do prdele ty kecy o tom, že tohle v devatenácti nemůžu pochopit, nejsi o tolik starší a nejsi o tolik chytřejší. možná sem naivní, možná sem zlá, jízlivá, neupřímná, líná a sobecká, ale nejsem blbá. chápu víc, než bych v devatenácti chápat měla a chtěla. uvidíme, jak tvoje mladá pochopí ty rozškrábaný stehna, co si dneska přineseš domů, zmrde.

už aby zas bylo teplo. chyběj mi projížďky noční prahou na longboardu, pitky na kampě a píchačky v modrym světle úplňku, kdy se v keři o třicet metrů dál lesknou sklíčka dalekohledu.