3/13 (a to už je fakt červen? achjo.)

4. června 2013 v 0:31 | zelená |  dospělá i ve státech
tak.

je to jiný. na co mi sou větný rozbory a to, že vim jaký přídavný jméno je tvrdý nebo měkký, když pak trávim tejden zíráním do daňovejch papírů a nevim co kam napsat. měli nás učit uplně jiný věci. měli nás naučit rozumět sociálnímu a zdravotnímu, ale co čekat od soukromý školy, kde se ještě do loňska dala maturita s vyznamenáním dala koupit za pětatřicet.

je to jiný. dělat za šedesát na hodinu a dělat za kilo. neni to dream job, je to jen "vítej u pásu" ale vybírej si. mrzí mě, že sem nešla proti ní. proti mámě. aspoň tu vejšku zkusit. za semestr, dva, se na to možná vysrat a říct, že na to nemám nebo že to je k ničemu. nebo se kousnout a dodělat to. jenže já jí chtěla jen vyhovět. jako už tisíckrát předtim. jen kvůli tomu, aby o mě neřikala že sem jak děti jejích známých co do šestadvaceti studujou a přiživujou se na svých rodičích jak klíšťata. jen kvůli tomu řikám stotřicetkrát za hodinu "a tašku nebo sáček chcete?", abych pak přišla domů a přivítala mě větou "to jako s maturitou budeš dělat prodavačku? kvůli tomu si dělala školu?". výborně. naser si. jak kdybych měla deset nabídek práce tejdně. jak kdybych měla ASPOŇ JEDNU ZA POSLEDNÍ ROK.

při desátý směně sedim v práci a jim salát s houskou. hraje se mistrovství v hokeji a já na něj snad poprvý v životě nekoukám. zavibruje mobil a smska od Blonďatýho. gól prej. hm. ani jí nezavřu a píše mi Hokejista. gól, kočko, prej. hm. trávim přestávku s hlavou v dlaních s brekem, oplachovánim obličeje a snahou se uklidnit a nemít tu jistotu, že se mi zlomí hlas při prvný větě, až se po přestávce vrátim na plac. a nevim co dělat, nemůžu bejt ani bez jednoho z nich a nemůžu bejt s obouma. nějak to vůbec nejde tak, jak sem si plánovala.

anglie s Hokejistou je jedinej bod, kterej mi zvedá náladu. stačí jen vydržet rok v práci kvůli nějaky případný podpoře pracáku někdy v budoucnu a můžem jet. čim dál tim víc chápu, že to tu nemá smysl. mimo ty politicko ekonomicko rozkradený sračky, je to i osobní rozpad. je divný, cejtit se absolutně sama bez rodiny, i přesto že rodinu fakticky mám? neumim si představit strávit tu víc jak ten rok. neumim si představit, že by to něco mohlo změnit.

a těch 68 byste v drobnejch neměl?
nebo 18?
ani 20?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 m. m. | E-mail | Web | 4. června 2013 v 9:15 | Reagovat

Rodiče se asi nikdy nespokojí s tím, že jejich dítě dělá prodavače, ono podle většiny lidí je to podřadná práce a shlížejí na ni tím nejhorším možným způsobem, stejně jako na lidi, kteří ji dělají. Upřímně, já jsem nejvíc pyšná a hrdá na to, že jsem to rok a půl dělala, a ještě k tomu v potravinách, kde je to podle mě nejhorší věc a skutečně asi jedno z nejnáročnějších zaměstnání, jaký můžeš mít, tím spíš, že je neskutečně podhodnocený na svou psychickou i fyzickou náročnost.

Jestli tvoje máma neni schopná docenit ani to, že se vůbec snažíš a že ke všemu děláš něco tak náročnýho, tak je fakt s prominutím káča a měla by bejt ráda, že dostaneš tak drsnou životní školu. Osobně si myslím, že právě tahle práce mě naučila takový pokoře a dření, jako nic jinýho.

Ale člověka to začne po čase drtit. Nespíš, ve snech prodáváš, bojíš se do tý práce chodit a je ti z toho všelijak - to je špatně. Práce se nehledá snadno, ale taky se nehledá sama. Jestli si myslíš, že tě z toho vytrhnou jobs.cz nebo tak něco, zapomeň. Jak já nesnášela, když do mě hučeli, že musim sama chodit a ptát se, ale měli zatracenou pravdu. Víc nabídek práce se začalo hrnout až když jsem skutečně sama začala obtěžovat všechny lidi, co jsem znala, a cokoli, co mi nabídli, jsem aspoň zkusila pohovorem, i když mi to znělo divně a ne úplně pro mě. Těma pohovorama samotnýma, i když na úplně zcestný práce, si navíc dost věcí srovnáš a připravíš se na ty, u nichž ti na přijetí už záležet bude 8-)

Napiš si pořádný CV - ale fakt dobrý, vyhledej si na netu všechny tipy, jak zaujmout zaměstnavatele, a to CV nos furt sebou. A kamkoli se vrtneš, ber všechna místa a podniky jako místa, kde bys mohla pracovat, a ptej se. Číšníka když mu zaplatíš. Chlápka v Kodaku, až si půjdeš vyvolat fotky. Na všech recepcích a po všech známých. Vyvěs to na facebooku nebo kdekoli jinde, kde máš kontakty. Člověk, když má práci, má někdy tendence jinou ani tak moc nehledat, protože zase tim všim procházet... ale zkus to. Dej si předsevzetí, že do týdne musíš mít domluvenej pohovor. Jakejkoli, kdekoli. A ono to půjde.

2 K. K. | Web | 4. června 2013 v 22:17 | Reagovat

Zelená, já už v to ani nevěřila!
Hele já jsem na gymplu a je mi vcelku jasný, že když v sobě potom nenajdu to odhodlání jít na vejšku, tak skončim nějak podobně, jediný, co mě drží nad vodou je, že prodavačkou snad člověk nemůže bejt nadosmrti. Dřív se prostě zcvokne a většinu zákazníků umlátí kasou. Tak aspoň, že máš tu Anglii s Hokejistou.

3 Násilník Násilník | E-mail | Web | 6. června 2013 v 20:04 | Reagovat

neeasi, já mám doma takovej hell, no nedivim se po těch průserech a potom co sem se zas vrátil z Práglu jako socka
ale denně hejty kvuli práci, páč mě tady v boleslavi zřejmě kvuli reprezentativnímu vystupování nechtěj ani v těch supermarketech a už sem z toho fakt frustrovanej, doma makám nebo zahazuju čas u netu a večer dostanu vyjebáno z to, že sem při práci umazal kus chodníčku a věty jako "to se chceš živit jako debil někde v tescu jo?" přesně přesně
dneska sem se rozhod že za každou cenu musim do englandu na farmu letos, dluhy v takovýhle situaci nesplatim ani náhodou, prostě jedu, musim
takže mi mluvíš timhle eposem z duše :-D

4 AndyOnbekend AndyOnbekend | Web | 8. června 2013 v 19:47 | Reagovat

hele, dám ti skvělej tip, na kterym prostě vyděláš majlant.
napiš knížku
o tobě a o svy životě
miulosti
udělej z toho trilogii tlustou jako eragon, sakra, budeš bohatá

5 Niko Tin Niko Tin | Web | 13. června 2013 v 21:02 | Reagovat

zelená, vítej v dnešní době!
znám spoustu šikovných a chytrých lidí, kteří prostě nemaj práci a dělat třeba na baru v posranym pajzlu kde ani není signál.
drž se svého snu s Anglií a třeba mezitim najdeš i lepší job než bejt na pásu. to je vymejvání mozků a rokrádání zbytků duše.

6 Rýža Rýža | Web | 16. června 2013 v 14:14 | Reagovat

To je ten okamžik, kdy člověk fakt dospěje. Tehdy, když nakrmen ideály a teorií zjistí, že ... hovno. A s každym pohovorem, s každým mailem, kterej začíná velice vám děkujeme, ale... jeho už tak pošlapaný sebevědomí leze níž a níž pod zem a on se ptá - kde je sakra tak chyba? Jakto, že takovej debil, kterej je pro mě lidsky, osobnostně i pracovně ekvivalentem použitý šprcky se má jak prase v žitě a ty mu leštíš kliku u dveří a uctivě řikáš dobrý den a ještě si ráda, že máš aspoň to.
Ale jak píše m. - vlastní aktivita, to je to, co funguje. Jen to a nic jinýho. Sice jsem na to nešla až tak drsně, že bych nosila CV všude, ale mimojiné jsem obepsala třeba všechny všeobecné střední školy v Praze - a zadařilo se - sice jen na dva měsíce, ale učím a je to to nejlepší, co mě za poslední dobu potkalo. A hlavně vim, že to jde, třeba ne napoprvý, napopátý, napodesátý, ale jednou za čas jo. Je to teda pekelná dřina, ale zabírá. A jak se řiká, štěstí jednou sedne i na vola. Takže od pondělka dávám nové kolečko všem těm šedesáti před čtvrt rokem oslovenym středním ... a pokračuju základkama :)

7 dont-copy dont-copy | 19. června 2013 v 23:54 | Reagovat

Dělala jsem takhle 9 měsíců na HPP ve skateshopu. Jo, taky  jsem prodávala, ale bylo to něco jinýho. Byla jsem v kontaktu s mladejma lidma, pokecala sis, byla jsem dejme tomu ve svym živlu, protože jsem prodávala hadry na snb, na surf, na skate...Jasně, byly chvíle, kdy jsem měla chuť ty blbečky nakopat do prdele, protože prostě nedokážu být 11 hodin v kuse milá, když celej den stojíš na nohou, ale stálo to za tu zkušenost.

Co teda zkusit ještě obejít skateshopy?

A sice už nejsem na svym blogu, ale ten Tvůj pořád sleduju;)

8 Ilma Ilma | E-mail | Web | 28. června 2013 v 18:17 | Reagovat

Ať uděláme jakékoliv rozhodnutí málokdy bude dost dobrý pro rodiče.
Myslíš si jo, udělám othle v jejich prospěch, jenže oni si najdou něco jinýho.
Vejšku popřípadě můžeš kdykoliv zkusit dodělat. Práce se teď hledá hodně špatně.
Držím palce ať se to zlepší.
Ať ti vyjde ta Anglie a ujasníš si co  a koho vlastně chceš, jak ti s ním je.

9 naivepesimist naivepesimist | Web | 10. července 2013 v 1:24 | Reagovat

rodičům se nezavděčíš. (m s háčkem.)

přijdu tě navštívit k pásu. kde děláš?

10 Cement Cement | 13. července 2013 v 19:20 | Reagovat

Už je červenec.
ach jo.

11 Zebra Zebra | Web | 22. července 2013 v 2:54 | Reagovat

helé, buď ráda za tu prodavačku..  nakonec... lepší než nic. jasně, je to vopruz, člověk si pak řiká, že ty roky ty školy byli k hovnu, ale ono se to snad vrátí :)) a bacha na ty housky, nezapomeň zaplatit. kamarádku vyhodili z globusu, když si zašla o pauze pro jednu housku a nedala do kasy korunu pade.) je to fajn...

12 Socka. Socka. | Web | 27. července 2013 v 15:46 | Reagovat

Jakejsi inteligent na mě vytáhnul, že jsem už dost stará na práci. Tři hodiny jsem zapisovala něco do tabulky. Excel.

... sedět 12 hodin za kasou?
Nikdy. Pro mě by to byl čas umřít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.