Srpen 2013

sem v kómatu jak svět. sem v kómatu jak svět. sem v kómatu. a svět? svět je v kómatu.

2. srpna 2013 v 20:51 | zelená |  dospělá i ve státech
writing therapy is about to start.

69 hodin vzhůru. vypitý tři litry koly, dvě malý desítky s Hokejistou, tři meruňky. litr kafe.

hrozně moc trávy. hrozně. moc. jen s ní nebrečim. problém je, že v práci bejt zkouřená nemůžu. horečka z breku.

nikdo mi nikdy neřek jak strašně bolí zlomit někoho, koho miluju a kdo miluje mě. jak strašně bolí, když z jeho očí zmizí ten pohled, výraz kterej sem znala a vídávala a je v nich něco tak strašně cizího.

když mi začně řikat celym křestnym jménem a ví, že to jméno nesnášim.

jak bolí slyšet ho brečet.

nemohla sem dál.

z hodiny na hodinu mi je Blonďatej nejcizejším člověkem.






všechny promiň na světě neomlouvaj moje kurvení se.

všechno jídlo chutná jak vata s hlínou. bez jídla se prej dá vydržet dva měsíce. to je času.

you say sky is the limit. nope, coffin is.

pořád mě chce zpátky. sem přesně čekala.

dej mi facku, seřvi mě a zapomeň na mě.

nemůžu si s tebou psát jako dřív, každej den, celej den, když nejsme spolu.




když tvůj nejoblíbenější pražskej idiot nahraje album s textama, co se zařezávaj pod kůži... nejde necitovat.



a navíc. je čas na výpověď.