Prosinec 2013

7/13

16. prosince 2013 v 19:59 | zelená |  dospělá i ve státech
necejtim se vůbec nijak. můj život se skládá z práce od osmi do čtyr a od čtyr do jedenácti se snažim nějak smysluplně využít ten čas, než pudu zase spát a do práce. třeba čtením Oscara Wildea a hraním novýho Assassin's Creeda a Batmana. nehulim, nekouřim a nepiju. (nežiju). práce je stokrát lepší než ta bejvalá, teplo a židle a kancl a tak. a lidi, co vydělávaj 300K měsíčně, načerno a nezdaňený, výplata na ruku a doufání, že finančák tenhle rok zase neudělá kontrolu. protože to by zas byly zbytečný výdaje za úplatky, žejo. wtf? vydržet tu rok, aby to dobře znělo v CVčku by ale nemusel bejt problém. i když těm lidem nevěřim ani půlslovo a neřeknu jim o sobě nic. poprvý v životě jsem ráda, že moje internetová identita je nulová, a google na mý jméno najde asi dva odkazy. protože si mě každej druhej googlil. protože slídění je v týhle firmě něco jako povinná rutina.

mý kamarádky vysokoškolačky na mě serou, sorry, ty doby kdy sem každý odpoledne měla od dvou volno už sou prostě pryč. a mě to je uplně jedno. když nejsme schopný se domluvit na kompromisu a vidět se aspoň jednou za čtvrt roku, tak to naše přátelství asi moc silný neni, žejo. asi tyhle naše "přátelství" ani nepotřebuju. jenom bolí vzpomínat.

"ahoj, muzes mi prosimte rict jestli se se mnou bavis nebo mam jit do prdele abych to vedel?"
"di do prdele."

it hurts to set you free
but you'll never follow me
the end of laughter and soft lies
the end of nights we tried to die

this is the end
(idiote vychlastanejavyhulenejrádobykdysihokejovej.)