Leden 2014

1/14

12. ledna 2014 v 13:47 | zelená |  dospělá i ve státech
mrznu před vchodem. čekám, až seberu odvahu zmáčknout zvonek a tvářit se jinak. přesvědčim sama sebe a hlavně je o něčem, co neni pravda, ale musí bejt? v kapse mám diktafon a připadám si jak idiot. idiot, volavka, reportérka černejch ovcí, postava z dektivky nominovaný na zlatou malinu. asi sem tušila, že v tom světě kde se točej velký (né vždycky legální) prachy se nehraje fér. no jenže mě nikdy nenapadlo, že toho budu součástí. že to dělám zadarmo a v rámci práce? že vůbec netušim, co by mi hrozilo, kdyby se na to přišlo? mám pocit, že se mi to snad zdá. nechci to dělat ale nechci v tom zklamat. tohle je daleko za hranicí šedý ekonomiky.

firma se potápí, nejschopnější lidi si tahá konkurence, šéf je uplně mimo. sympatickej ředitel co mi při pohovoru pokládá otázku: "A jste spíš submisivní nebo dominantní?" rozjíždí byz ve Friscu a ze dne na den mizí a v herně s kulečníkem na zdi visí upozornění, že kulečník není erotickou pomůckou (a proč tam teda je, když k němu nejsou tága a koule?).

jen co mi Hokejista konečně přestane psát, a mě se o něm přestává zdát, se objevuje Hokejista II. a já sem zas v prdeli. každej druhej dneska píše na nějakej web o hudbě, proč? stojíme na kopci ve středu města, všude kolem nás třískaj ohňostroje, ta tráva byla až moc slabá a ta havana až moc silná. novoroční pusa až moc dlouhá. jeho pozvání domů, na xbox a nhl až moc průhledný. a já až moc nadržená.

výtah na muzeu byl posprejovanej bíle. odjakživa. v pátek sem si všimla, že je najednou růžovej. jen tak se od novýho roku červená.