Listopad 2014

a stejně mi ty nadpisy pořád nejdou...

15. listopadu 2014 v 2:42 | zelená |  dospělá i ve státech
páteční noci, po hodinách tréninku se vypotácim ven ze studia.
listy zas padaj, sou zas tak skvělý.

"cože děláš? pole dance? jako ňákej polskej tanec, jo? hehehehe"
ach. můj. bože.
proč si mě nechal šukat s takovym pitomcem?
A PROČ TAK DLOUHO?

sedám si s brčkem ke kryplhousu, pár desítek metrů ode mě se dvě třináctky nalejvaj krabičákem.
já páteční noc zapíjim vanilkovym proteiňákem. cheers, holky.

neni kam pospíchat.
Blonďatej sice čeká, ale...
trpělivost mě přináší.

nikdy sem to tu neměla ráda.
o něco horší než karlín je jen karlín kolem pátečňosobotní půlnoci.

na druhou stranu. bloky tu křižujou skejťáci se svejma psama. (odkaz na Zde jsou psi, FYI.)
předjížděj káry v hodnotě dvou tisíc jejich prken.

nejhorší na tom je ten hák na maso.
a to, že ve vedlejších oknech někdo hraje na piáno.
celou noc.

piáno a hák na maso.
nemůžou to bejt prostory bejvalých jatek?


s duchem nějakýho vola, co se naučil hrát na piáno?





rok sem nic nenapíšu a pořád mám dvacet návštěv denně? sem dobrá. ste dobrý. dík.