Duben 2015

jaro.

11. dubna 2015 v 13:01 | zelená |  dospělá i ve státech
od učení mě vyruší zvonek, du otevřít a za prosklenejma dveřma stojí otčímův známej, celej v černobílym, motorkářskym, v helmou v ruce, na parkovišti jeho motorka, krásných pětatřicet, strniště na tvářích, drzý modrý oči, žvejká, překvapenej poloúsměv.

asi se udělám jen z toho, jak vypadá. nesmim tisknout stehna k sobě.

"čau. starej neni doma?" ten jeho ochraptělej hlas, co spíš vrčí, než mluví.. shit, shit, shit.
"neni."
"a máma?" provokativně intonuje. je při orgasmu zticha nebo řve na celej barák? stoprocentně řve. řve, kouše do krku a v dlani drtí překřížený zápěstí.
"nikdo. sem doma sama..." klesám hlasem. haló! SAMA! stojim tu před tebou v kraťasech sotva pod zadek a tílku. takhle přece porna začínaj, ne? life is porno, isn't it?
točí (provokativně) klíčkama na prstu, sjede pohledem na moje bradavky.. tak poď, takhle přece porna začínaj.. sice nemám ani v puse extrémě velký lízátko, ani podkolenky, ani culíčky po stranách hlavy, ani nemám tílko promočený od nějaký primitivní instalatérský nehody, ale.....!!!
"hm. a jak dlouho bejvaj takhle venku?"
"dlouho. dlouho, no..." jedno číslo stihnem určitě. a kdyžtak zamknem na řetěz.
točí (provokativně) klíčkama na prstu..
"chceš jít dál a..." ticho co by se (provokativně) dalo nazvat pomlkou "počkat na ně?"
točí (provokativně) klíčkama na prstu s hlavou (provokativně) nahnutou do strany, (provokativně) žvejká. (hlavně udržovat oční kontakt!)
"jo to bych moh.'"
awesome. snadnější než sem čekala. usmívám se přes rameno, jde zamnou.
ty kalhoty si stáhneš jen tolik, kolik je potřeba, chci cejtit tu kůži na svý kůži.
ve dveřích se zastaví, celou věčnost si zíráme do očí.
"víš co, já spíš zavolám. tak... čau."














čau.

čau jaro.