Červenec 2016

červenec

12. července 2016 v 22:28 | zelená
vybrat si za vejšku k práci FHS byla je o trošku větší challenge, než jsem čekala.
po deseti měsících, kdy se můj život skládal z částí: práce > učení > spánek, najednou netuším, co teď.
prvák mám hotovej. tolik obávanou zkouškou z historie evropy od 12. století př. n. l., na který prej většina lidí vylítne, mám úspěšně za sebou díky kombinaci štěstí na otázky, půl roku každodenní přípravy a několika pytlů maté.

a tak teď přijdu z práce domů a netušim, co bych měla dělat.
a tak prostě pokračuju dál, píšu stěžejní práci příštího semestru - překlad odborný knihy - prázdniny neprázdniny.
a strašně mě to baví.
a strašně se těšim na všechny zkoušky, co mě čekaj.
trvalo mi 24 let, než jsem asi uplně pochopila to "učíš se hlavně pro sebe".
a strašně si to užívám.
i kdybych tu školu nedodělala.
i kdyby mě vyhodili na poslední zkoušce, uprostřed rozepsaný bakalářky.
i kdyby mě vyhodili už příští semestr.
už teď jsem sama sebe překonala minimálně pětkrát.
neučila jsem se všechny ty základy psychologie, ekonomie, sociologie, antropologie, filosofie a historie jen proto, abych udělala zkoušku.
učila jsem se to pro sebe.
a bylo to strašně fajn.
zakousla jsem se do historie - předmětu, kterej jsem vždycky nesnášela, nezajímal mě a nic si z něj nikdy neodnesla, pochopila, že se na historii nemusim dívat jen z pohledu letopočtů, rodů a toho, kdo byl čí syn a jak dlouho vládl a našla jsem v tom největšim zlu tohohle ročníku to, čim jsou dějiny zajímavý a proč je dobrý je znát. bez letopočtů, bitev u všeho možnýho a jmen králů.
už teď se můj "to-read list" rozrostl o stovky knížek o všem možnym, který stojí za to přečíst.

a i přesto, jak posraný je to teď v práci, jak mi prakticky každej tejden šéfíček připomíná, že ten další tejden už tu bejt nemusim... mi asi nic nechybí.
jak dlouho mě vesmír nechá bejt šťastnou?
neubrečenou
a střízlivou
a nezkouřenou
a nezfetovanou
a nekurvící se
v hodinovym hotelu v břevnově
s Honzou, kterýho znám tři hodiny?

tak do příštího článku (čti tři dny).

znáš takový ty lidi, co daj svojí zmrzlinu lízat psovi a pak to po něm dolížou?
i přes to, že jsem svý psy milovala jak se dalo, tak tohle mi vždycky přišlo jako vrchol hnusu.
a tak teď sedim a čekám, až moje milovaná čiča dopije z mý skleničky, abych se mohla napít a vodou, nahnědlou od jejích slin smíchanejch s granulema, zapila kung pao plný kočičích chlupů.
a taková pokrytecká děvka já jsem.

(a kolik už máš pokémonů, hm? a proč neni zelenej tým, kurva?)